Tato bezkonkurenční, pro své krásné listy pěstovaná rostlina pochází z tropických pralesů Indie. Její základními barvami jsou červená a zelená. Tyto barvy jsou promíchány s dalšími kovově lesklými barvami mnoha různých odstínů. U nás to není žádná novinka. Pěstovaly je už naše prababičky a těšily se z krásy jejich listů.
Begónienesnáší přímé slunce ani průvan. Proto ji umísťujeme na takové místo, kde je hodně rozptýleného světla. Nikdy ji nedáváme na jižní stranu. Při nedostatku světla zase ztrácí svou významnou barevnost. Má ráda vzdušnou vlhkost, proto rosíme její okolí. Nikdy ne však na list, to má za důsledek skvrny. Teplotu v místnosti, kde pěstujeme begónii, udržujeme přibližně takovou, jakou míváme doma.
Begónii nenecháváme blízko topného tělesa. Po celý rok pravidelně přihnojujeme, v zimě méně. Stejné je to i se zálivkou. Nemá ráda přemokření. Potřebuje lehčí substrát s příměsí písku a rašeliny. Přesadit ji stačí jednou za dva roky a měli bychom dát pozor, aby rostlinka byla zasazena ve stejné výšce a srdéčko nebylo utopeno v hlíně a nezahnívalo. Množit ji můžeme listovými řízky anebo necháme listy zakořenit ve vodě.
Květytéto begónie jsou nevýrazné, dokonce je raději odstraňujeme, aby nebraly sílu rostlině. Rostlinu můžeme také zaštipovat, aby se rozvětvila, a aby se zbavila vytáhlých stonků bez listů.
I když se řadí mezi pokojové rostliny, můžeme ji koncem května umístit ven na terasu nebo balkon. Nikdy však na přímé slunce a raději pod střechu kvůli dešti.
Begónie má také své škůdce. Pokud ji zaléváme moc, mívá hnijící místa na listech, stoncích a květech. Pokud ji zaléváme málo, mívá suché okraje listů nebo svinuté a zvadlé listy. Nedostatek živin nám hlásí malými listy, slabými výhonky a malým růstem. Kromě toho bývá begónie napadána plísní šedou a padlím.
