Elektrizace Českých zemí započala před více než jedním stoletím. Kolem roku 1910 došlo k úbytku pracovních sil v zemědělství, a tudíž bylo potřeba nahradit lidskou práci stroji. Na našem území tedy začaly vznikat první malé elektrárny s lokálními distribučními sítěmi.
· K propojování a sjednocování sítí se přistoupilo až s koncem první světové války.
· Po ní také velmi vzrostla poptávka po elektrické energii.
Ve dvacátých letech minulého století vyrostlo na území současné České republiky dvacet elektrárenských společností.Elektrizace probíhala takovou rychlostí, že na konci dvacátých let mělo přístup k elektrické energii sedmdesát procent obyvatelstva.
o Lidé projevovali o elektřinu v domácnosti velký zájem, a to i přesto, že byla opravdu velice drahá.
o V roce 1928 stála jedna kilowatthodina přes tři koruny.
Elektrická energie ale natolik lidem zjednodušila a ulehčila život, že i tuto větší sumu byli ochotni vynaložit. Postupem času se ceny začaly rapidně snižovat a začalo se se stavbou prvních větších elektráren.
Po čtyřiceti letech je elektřina všude
První světová válka proces elektrizace uspíšila, druhá světová válka udělala pravý opak. Hlavní brzdou ale byla celosvětová hospodářská krize na začátku třicátých let dvacátého století. Na elektrické připojení čekaly většinou chudé oblasti a venkov. Konec třicátých let byl ve znamení posunu v elektrizaci.
· Elektrické spotřebiče si mohlo do zásuvky zapojit sedmdesát procent všech českých obcí, což znamenalo devadesát procent obyvatelstva.
· V některých obcích se ale nadále využívala elektrická energie pouze pro osvětlení.
To, že si lidé začaly pořizovat zmíněně elektrické spotřebiče, způsobilo nedostatek elektrické energie. Musela se dovážet z Polska. Přesto elektrizace dál postupovala. Poslední obcí, která se této vymoženosti dočkala byla roku 1955 Hrčava v okrese Frýdek – Místek.
